Zobrazují se příspěvky se štítkemTradice a zvyky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTradice a zvyky. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 12. února 2010

Valentýn - zamilovaný svátek


14. únor je dnem všech zamilovaných, dnem sv. Valentýna. Toto datum je opředeno spoustou legend, pohádek a příběhů… A světe div se, sv. Valentýn není pouhou báchorkou, ale jedná se o skutečnou postavu, o níž nám více řekne křesťanská legenda. Ta vypráví o sv. Valentýnovi jako o římském knězi, který přes zákazy císaře Claudia II. tajně oddával milenecké páry. Byl za to následně odsouzen a popraven. Ještě před popravou však poslal Valentýn krátký dopis své ženě – přesně takový dopis, který dnes nazýváme „valentýnkou“.
Ať už se ke dni Sv. Valentýna stavíme jakkoli, nejsme jediní, kdo jej dodržuje (nebo alespoň nosí v paměti). V USA je tradice valentýnských oslav nejdelší, sahá už do devatenáctého století. Američané na Sv. Valentýna své lásky hojně obdarovávají květinami, šperky a také ručně vyráběnými přáníčky, které mají dlouholetou tradici. Vyráběla se například z mušlí či korálků a ručně se malovala.
Sv. Valentýn je dnem, který nemusíme slavit, pokud nechceme. Mohl by však být dnem, kdy se zamyslíme nad člověkem, kterého milujeme a který miluje nás… Kdy si vzpomeneme na vše dobré, co pro nás kdy udělal, čím s námi prošel… A kdo ví, možná přitom zjistíme, že bylo málo takových dnů, kdy jsme mu jen tak poděkovali – za lásku, za přátelství, za přízeň… A on na to možná čekal. Tak neváhejme – a poděkujme mu za všechno třeba právě v tento symbolický den - den Sv. Valentýna!

čtvrtek 24. prosince 2009

Štědrý den

Štědrý den vždy nastává 24. prosince, kdy mají svátek Eva a Adam. Jedná se o jeden z nejočekávanějších dnů roku. Lidé si mezi sebou rozdávají dárky, zdobí se stromeček a rodina by měla být pohromadě.
Oběd by měl mít spíše postní charakter. Podávat by se tedy měla jen nějaká drobnost – např. tradiční je houbový kuba, v některých domácnostech se podává např. vánočka s čajem, a ti neodvážnější se opravdu postí až do večeře ( nikoho osobně neznám...)

Nesmí samozřejmě chybět ani Štědrovečerní hostina. Ta by měla začínat rybí polévkou a jako hlavní jídlo se podává kapr, který ovšem v současné době je nahrazován spíše řízky. Způsob úpravy kapra se k nám dostal z Rakouska v polovině 19. století. K němu se podává bramborový salát, který si u nás našel oblibu až během 2. světové války. Podle odborníků jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni.
Po večeři se podle tradice zpívaly koledy a předávají se dárky.

Tichá noc
Tichá noc, svatá noc!
Jala lid v blahý klid.
Dvé jen srdcí tu v Betlémě bdí,
hvězdy při svitu u jeslí dlí,
v nichž malé děťátko spí,
v nichž malé děťátko spí!
Tichá noc, svatá noc
Co anděl vyprávěl,
přísed s jasností v pastýřův stan,
zní již s výsosti, s všech země stran:
„Vám je dnes Spasitel dán,
přišel Kristus Pan!“
Tichá noc, svatá noc!
Boží láska, si s úsměvem hrá
zpod zlaté řasy k nim vyzírá,
že nám až srdéčko plá,
vstříc mu věčně plá
vstříc mu věčně plá!

úterý 8. prosince 2009

Povídání o vánocích


Miliony lidí na celém světě slaví každoročně nejkrásnější svátek celého roku – Vánoce.
Už ve starověku lidé v těchto dnech oslavovali návrat slunce, kdy se délka dne po zimním slunovratu (21.12.) opět začne prodlužovat. Křesťanská církev tyto oslavy označila za pohanské a ve 4. století je nahradila oslavou Narození Páně. Od těch dob se Vánoce považují za křesťanský svátek.
V dnešní době v křesťanském světě slaví Vánoce jak věřící tak i lidé nevyznávající žádné náboženství. Vánoce se tak staly spíše svátkem rodinným než náboženským.
Vánoce dnes by měly být především svátkem klidu, pohody, odpoutání se od každodenního pracovního shonu. Měly by být příležitostí k upevnění rodinných vazeb, k vychutnání slavnostní atmosféry vánočních dnů. Největší půvab mají Vánoce pro malé děti těšící se na ozdobený stromeček a dárky, které jim přiveze Ježíšek. Kouzlo dětských Vánoc si v sobě každý nese po celý život a rád se k němu v dospělosti o Vánocích vrací.
K vánocům neodmyslitelně patří vánoční stromeček. Tradice zdobení vánočního stromku pochází z německých zemí. V Česku se první vánoční stromek zdobil počátkem 19. století a v první polovině 19. století tuto tradici přejaly jen bohaté pražské měšťanské rodiny. Více se zdobení vánočních stromků rozšířilo mezi lidmi až po první světové válce. Stromečky se zdobily cukrovím a ovocem, koncem 19. století i prvními lojovými svíčkami.
Ozdobený stromeček patří i dnes neodmyslitelně k Vánocům. Nejkrásnější je stromeček živý,vůni opravdového jehličí a kousek skutečné přírody doma nic nenahradí.
K vánocům také patří tradiční vánoční cukroví, jehož pečení se věnují téměř všechny hospodyňky. Vůně cukroví se začíná z domácností linout už od počátku prosince. Nejoblíbenější jsou vanilkové rohlíčky, pracny a linecké koláčky. Také různé nepečené sladkosti jsou velmi oblíbené. A v neposlední řadě na štědrovečerním stole nesmí chybět vánočka, která je pro toto období typickou sladkostí prý už od 16. století. Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci - pekaři. Od 18. století si je začali lidé péct doma sami. První z doma upečených vánoček měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela. Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly.Zhotovit vánočku nebylo a není jednoduché, a proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky, aby se vánočka povedla. Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat vysoko do výšky. Dávným zvykem také bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.

pátek 4. prosince 2009

Svatá Barbora 4.12.

Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora), patří ke čtrnácti svatým patronům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince. Svaté Barboře je zasvěceno několik kostelů, z nichž nejznámější je kutnohorský chrám svaté Barbory.
Postava svaté Barbory a její život však nejsou historicky doloženy, proto ji roku 1969 Katolická církev vypustila ze svého seznamu svatých.
Dle legendy byla svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3.století, nebo na začátku 4.století n. l. v jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioscura. Matka jí brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu,. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy ještě zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden ze sloužících, jež o ni pečovali, byl však tajným křesťanem, který Barboru obrátil na víru. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se víry, když se však dcera bránila, vlastní rukou (někdy je uváděno že mečem) jí ve vzteku srazil hlavu. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk, jenž jej na místě zabil.
Pravděpodobně však byla svatá Barbora sťata mečem kolem roku 305 během pronásledování křesťanů za panování císaře Maximiana Galeria , existují však i další verse legendy o její smrti.
Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků, také dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem v časech bouří a požárů.


Dle tradice se na svátek sv. Barbory trhají třešňové větvičky, tzv. „barborky“. Pokud svobodné dívce do Štědrého dne rozkvetou, prý se další rok provdá.


Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře

pondělí 30. listopadu 2009

Začíná advent....

Adventní doba byla původně dobou postní. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista. Počátky adventu sahají až do 7. století, kdy se v západní církvi slavil určitý počet (4 až 6) adventních nedělí – skutečnost, že nyní máme čtyři adventní neděle, stanovil papež Řehoř Veliký.
Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá má čistě komerční význam – nakupování dárků a potravin, s křesťanskou tradicí nemá nic společného. Advent začíná na 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera. Advent provází adventní věnec ozdobený čtyřmi svícemi, které odpovídají počtu adventních nedělí.
Tradice zapalování čtyř svíček na adventním věnci je poměrně mladá. Pochází z 19. století z německých zemí. Adventní věnce jsou prvními posly blížících se vánočních svátků. Jejich základem je kruhový tvar symbolizující jednotu lidí s Bohem. První počátky slavení adventu se ale objevily v jižní Galii a ve Španělsku už koncem čtvrtého století. Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let - na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel. Od 12. až 13. století se stal advent začátkem liturgického roku.
Ještě mladším zvykem než adventní věnec je adventní kalendář, ten se zrodil v německém Mnichově počátkem dvacátého století. Jeden majitel tiskárny tu na trh uvedl vystřihovací kalendář nazvaný V zemi Ježíškově. Na listu bylo čtyřiadvacet vánočních obrázků, z nichž děti každý den vystřihovali jeden. Čokoládový adventní kalendář má původ v 70. letech v USA.
zdroj: Internet
Na první adventní neděli ( letos to bylo 29.11.) také většina hospodyněk začíná s tradiční vánoční výzdobou. I když letošní počasí k tomu příliš nevybízí, neodolala jsem a koupila aspoň vánoční hvězdu a krásný kvetoucí kaktus. Věnec na dveřích ještě nevisí, ale už je nachystaný a příští týden se chystám provonět byt perníčky, tak si tu předvánoční atmosféru snad nějak vyčarujeme…

neděle 1. listopadu 2009

Duše a dušičky


Historie:
Od roku 998 se konají svátky zesnulých 2. listopadu. Venkovské, ale i městské hřbitovy byly v minulosti v katolických oblastech doslova naplněny kovanými železnými kříži se středovou schránkou i bez ní. Tyto kříže představují jeden z nejvýznamnějších projevů lidového řemeslného umění. V některých obcích se peklo i zvláštní pečivo, nazývané "dušičky" pro žebráky, pocestné a vůbec chudý lid. Dnes se hroby zdobí květinami, věnci a zapálenými svíčkami.

Dušičky - zvyky a obyčeje
Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech zemřelých
- dušičky. Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. V tyto dny všichni přicházeli na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy.
Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu.
Podle lidové víry prý v předvečer svátku "dušiček" vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy.
Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
Že z evropského svátku dušiček vznikl anglosaský svátek Halloween ví téměř každý, ale málokdo tuší, že se v minulosti v Podkrkonoší slavily Dušičky podobně jako je tomu dnes například v USA, tzn. s průvody strašidelných a děsivých masek.

Zdroj: BESTAJOVSKY, Martin. Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce - Podzim. Brno: Computer Press, 2004.