Duše a dušičky

Historie:
Od roku 998 se konají svátky zesnulých 2. listopadu. Venkovské, ale i městské hřbitovy byly v minulosti v katolických oblastech doslova naplněny kovanými železnými kříži se středovou schránkou i bez ní. Tyto kříže představují jeden z nejvýznamnějších projevů lidového řemeslného umění. V některých obcích se peklo i zvláštní pečivo, nazývané "dušičky" pro žebráky, pocestné a vůbec chudý lid. Dnes se hroby zdobí květinami, věnci a zapálenými svíčkami.

Dušičky - zvyky a obyčeje
Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech zemřelých
- dušičky. Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. V tyto dny všichni přicházeli na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy.
Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu.
Podle lidové víry prý v předvečer svátku "dušiček" vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy.
Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
Že z evropského svátku dušiček vznikl anglosaský svátek Halloween ví téměř každý, ale málokdo tuší, že se v minulosti v Podkrkonoší slavily Dušičky podobně jako je tomu dnes například v USA, tzn. s průvody strašidelných a děsivých masek.

Zdroj: BESTAJOVSKY, Martin. Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce - Podzim. Brno: Computer Press, 2004.