Miliony lidí na celém světě slaví každoročně nejkrásnější svátek celého roku – Vánoce.
Už ve starověku lidé v těchto dnech oslavovali návrat slunce, kdy se délka dne po zimním slunovratu (21.12.) opět začne prodlužovat. Křesťanská církev tyto oslavy označila za pohanské a ve 4. století je nahradila oslavou Narození Páně. Od těch dob se Vánoce považují za křesťanský svátek.
V dnešní době v křesťanském světě slaví Vánoce jak věřící tak i lidé nevyznávající žádné náboženství. Vánoce se tak staly spíše svátkem rodinným než náboženským.
Vánoce dnes by měly být především svátkem klidu, pohody, odpoutání se od každodenního pracovního shonu. Měly by být příležitostí k upevnění rodinných vazeb, k vychutnání slavnostní atmosféry vánočních dnů. Největší půvab mají Vánoce pro malé děti těšící se na ozdobený stromeček a dárky, které jim přiveze Ježíšek. Kouzlo dětských Vánoc si v sobě každý nese po celý život a rád se k němu v dospělosti o Vánocích vrací.
K vánocům neodmyslitelně patří vánoční stromeček. Tradice zdobení vánočního stromku pochází z německých zemí. V Česku se první vánoční stromek zdobil počátkem 19. století a v první polovině 19. století tuto tradici přejaly jen bohaté pražské měšťanské rodiny. Více se zdobení vánočních stromků rozšířilo mezi lidmi až po první světové válce. Stromečky se zdobily cukrovím a ovocem, koncem 19. století i prvními lojovými svíčkami.
Ozdobený stromeček patří i dnes neodmyslitelně k Vánocům. Nejkrásnější je stromeček živý,vůni opravdového jehličí a kousek skutečné přírody doma nic nenahradí.
K vánocům také patří tradiční vánoční cukroví, jehož pečení se věnují téměř všechny hospodyňky. Vůně cukroví se začíná z domácností linout už od počátku prosince. Nejoblíbenější jsou vanilkové rohlíčky, pracny a linecké koláčky. Také různé nepečené sladkosti jsou velmi oblíbené. A v neposlední řadě na štědrovečerním stole nesmí chybět vánočka, která je pro toto období typickou sladkostí prý už od 16. století. Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci - pekaři. Od 18. století si je začali lidé péct doma sami. První z doma upečených vánoček měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela. Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly.Zhotovit vánočku nebylo a není jednoduché, a proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky, aby se vánočka povedla. Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat vysoko do výšky. Dávným zvykem také bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.
Žádné komentáře:
Okomentovat