Svatá Barbora 4.12.

Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora), patří ke čtrnácti svatým patronům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince. Svaté Barboře je zasvěceno několik kostelů, z nichž nejznámější je kutnohorský chrám svaté Barbory.
Postava svaté Barbory a její život však nejsou historicky doloženy, proto ji roku 1969 Katolická církev vypustila ze svého seznamu svatých.
Dle legendy byla svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3.století, nebo na začátku 4.století n. l. v jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioscura. Matka jí brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu,. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy ještě zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden ze sloužících, jež o ni pečovali, byl však tajným křesťanem, který Barboru obrátil na víru. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se víry, když se však dcera bránila, vlastní rukou (někdy je uváděno že mečem) jí ve vzteku srazil hlavu. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk, jenž jej na místě zabil.
Pravděpodobně však byla svatá Barbora sťata mečem kolem roku 305 během pronásledování křesťanů za panování císaře Maximiana Galeria , existují však i další verse legendy o její smrti.
Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků, také dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem v časech bouří a požárů.


Dle tradice se na svátek sv. Barbory trhají třešňové větvičky, tzv. „barborky“. Pokud svobodné dívce do Štědrého dne rozkvetou, prý se další rok provdá.


Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře